Fair Credit - jedinečný příběh, nebo obvyklý postup?
listopadu 23, 2022
V současné době obdobných případů přibývá a mnoho společností se nachází ve finančních problémech, ne-li na pokraji krachu. Některé společnosti k tomu přivedla současná celosvětová krize, některé společnosti se bohužel do finanční problémů dostanou vlivem vlastního jednání. Problém pak nastává v případě, kdy ve společnosti, kam investoři vložili své peníze, dochází k podvodným jednáním a účelovému vyvádění majetku. V případě krachu takové společnosti pak může nastat situace, kdy v době probíhajícího insolvenčního řízení není ve společnosti již žádný majetek a v majetkové podstatě, která bude určena k rozdělení mezi věřitele, nezbude vůbec nic.
Pokud tedy společnost není zjevně schopna plnit své závazky, z pozice věřitele je nejdůležitější jednat opravdu rychle. Zejména je nutné být obezřetný v případech, kdy sama společnost apeluje na věřitele, aby posečkali s podáním insolvenčního návrhu. Taková žádost bývá mnohdy spojena s tím, že se společnost v mezidobí zbaví veškerých svých aktiv (ať již úmyslně, nebo neúmyslně), a následně podá sama dlužnický insolvenční návrh v době, kdy již žádným majetkem k uspokojení věřitelů nedisponuje.
Na otázku, proč je pro společnosti výhodné počkat s podáním insolvenčního návrhu, je pak jednoduchá odpověď. V insolvenčním řízení může insolvenční správce napadat tzv. neúčinné právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných (například transfery majetku vč. finančních prostředků). „Lhůty pro napadnutí takové jednání se pak odvíjí ode dne zahájení insolvenčního řízení a činí nejčastěji 3 roky, pokud se jedná o úkony činěné ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a pouze 1 rok, pokud jde o jednání ve prospěch jiné osoby. V případech úmyslně zkracujícího právní jednání činí tato lhůta sice 5 let, nicméně prokázání úmyslu je již pro insolvenčního správce složitější“ uvádí advokáti Mgr. Jana Führerová a Mgr. Lukáš Pouč. Jakmile tyto lhůty uplynou, insolvenční správce už není schopen úkony vyvádějící účelově majetek ze společnosti nijak napadnout a zařídit vrácení takového majetku zpět do majetkové podstaty.
Pro věřitele je tedy důležité, aby v případě, kdy je jasné, že společnost upadá a nejsou zde objektivní okolnosti naznačující, že se společnost revitalizuje, byli věřitelé aktivní a zvážili podání věřitelského insolvenčního návrhu včas. Tím věřitelé získají větší šanci na to, že se v rámci insolvenčního řízení podaří dohledat majetek i zpětně a získat do majetkové podstaty co nejvíce aktiv, které budou následně rozděleny mezi věřitele.
Docházelo-li pak ve společnosti k porušování povinností ze strany statutárního orgánu, tedy jednatelů nebo představenstva, které přispělo ke krachu společnost, má insolvenční správce poměrně nový zákonný nástroj na ochranu věřitelů právě proti členům statutárního orgánu. Insolvenční správce může mimo jiné navrhnout insolvenčnímu soudu, aby člen statutárního orgánu, který přispěl porušením svých povinnosti ke krachu společnosti, uhradil do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku společnosti.
Takový návrh insolvenční správce podá i v případě, rozhodne-li o tom věřitelský výbor zvolený v rámci insolvenčního řízení. „Věřitelský výbor je pak zásadním věřitelským orgánem v rámci insolvenčního řízení, který má za úkol chránit společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívat k naplnění účelu insolvenčního řízení přednesem návrhů a pokynů insolvenčnímu správci. Pokud má tedy věřitel zájem ovlivnit průběh insolvenčního řízení a docílit co největšího uspokojení, doporučujeme ucházet se o členství ve věřitelském výboru.“ shodují se advokáti Mgr. Jana Führerová a Mgr. Lukáš Pouč.
Ochrany věřitelů se lze nicméně domoci i mimo insolvenční řízení, a to jak vůči společnosti či členům statutárního orgánu. Pokud v rámci společnosti dochází k podvodným jednáním či vyvádění aktiv, je na místě rovněž zvážení podání trestního oznámení, neboť taková jednání mohou naplňovat znaky trestných činů podvodu či zpronevěry. U podání trestního oznámení rovněž platí, že čím dříve se tím policejní orgán začne zabývat, tím je větší šance, že budou taková jednání odhalena a majetek dohledán.
Závěrem lze tedy říci: „Není čas, ztrácet čas! Je potřeba konat, jedině tak se dá dosáhnout uspokojivého výsledku“