Jak nepodcenit rizika při nákupu korporátních dluhopisů

26.9.2024 Tým Money Advocate z.s

Jak nepodcenit rizika při nákupu korporátních dluhopisů

Korporátní dluhopisy jsou dnes poměrně atraktivním investičním prostředkem a zajímavou volbou zhodnocení finančních prostředků, nicméně ani investici do tohoto relativně konzervativního nástroje není dobré podcenit.

Dluhopis je cenný papír, který investor kupuje od emitenta (vydavatele dluhopisů) na určitou dobu, zatímco emitent se zavazuje investorovi pravidelně vyplácet úrokový výnos. Korporátní dluhopisy může vydat jakákoliv společnost, proto se při investici vyplatí řádně přezkoumat nejen finanční situaci a podnikatelské záměry emitenta. A to zejména v případě, kdy emitent nemá udělený tzv. rating (nezávislé zhodnocení rizikovosti emitenta).

Investor by měl být zejména na pozoru v případě, kdy je z obchodního rejstříku patrné, že se jedná o zcela novou společnost bez historie. To samozřejmě samo o sobě neznamená, že emise skončí špatně, ale je potřeba si uvědomit riziko s tím spojené. Od nově vzniklé společnosti je naopak potřeba rozlišit účelově zřízenou společnost, kterou mateřská společnost založí pouze za účelem emise dluhopisů. To s sebou samo o sobě rizika nést nemusí, pokud mateřská společnost za závazky dceřiné společnost ručí či je v emisi zainteresována jiným způsobem. Pak je namístě stejným způsobem prověřit i mateřskou společnost.

Z obchodního rejstříku dále doporučujeme zjistit, jak se měnila vlastnická struktura a členové statutárního orgánu v minulosti. Příliš časté změny těchto osob mohou být varovným signálem nezkušenosti obchodního vedení společnosti. Investor by si měl zjistit, jaká osoba skutečně stojí za emisí dluhopisů, kdo je majitelem společnosti a jak dlouho se v daném oboru pohybuje. Stejně tak je dobré se zaměřit na sídlo společnost, zda se jedná pouze o tzv. virtuální sídlo či zda společnost v místě skutečně sídlí.

V dokumentech společnosti založených ve sbírce listin obchodního rejstříku je vhodné zaměřit se na to, zda míra zadluženosti emitenta nestoupá a zisk a tržby naopak neklesají. To je možné zjistit zejména z účetních závěrek, které má každá společnost povinnost pravidelně zveřejňovat. Pokud takové dokumenty ve sbírce listin založeny nejsou a emitent je investorovi odmítne na vyzvání předložit, jde o bezpochyby o skutečnost, která zvyšuje rizikovost investice do takových dluhopisů. Investor by se měl také zaměřit na to, v jakém odvětví emitent působí a jaká je aktuální ekonomická situace v tomto odvětí a jeho prognóza. Na pozoru by se měl mít investor v případě start-upů, které bývají obecně rizikovější investicí.

Pokud společnost vydala tzv. prospekt, měl by si investor prostudovat informace o finanční situaci emitenta a jeho obchodních plánech. Je potřeba míti na paměti, že schválení prospektu Českou národní bankou neznamená, že by Česká národní banka jakkoliv prověřila bonitu emitenta a že jde pouze o formální podmínku pro emise, která nejsou tzv. podlimitní. Pokud prospekt není vydán, měl by investor prostudovat emisní podmínky emitenta, ve kterých je třeba se zaměřit na základní informace o emitentovi, podmínkách emise a zejména informace, zda je dluhopis tzv. zajištěný či podřízený.

Na tzv. podřízené dluhopisy je třeba si dát pozor, neboť v případě insolvence emitenta mají nejhorší postavení a pohledávky věřitelů z tzv. podřízených dluhopisů jsou uspokojovány až úplně naposledy. Uspokojení věřitelů je tedy v takových případech zpravidla minimální.

Dluhopisy s menším rizikem jsou naopak tzv. zajištěné dluhopisy, které jsou naopak v insolvenčním řízení uspokojovány primárně z výtěžku zpeněžení zajištění, což zpravidla bývá nemovitost či jiný hodnotný majetek. Je potřeba míti ale na paměti, že forem zajištění existuje více, a ne každé zajištění má stejnou kvalitu.

Dalšími důležitými údaji v emisních podmínkách je splatnost dluhopisů, účel emise, pokud je v podmínkách uveden, a objem emise. Pokud je objem emise příliš nízký, může to vzbuzovat nedůvěru, proč tak nízký objem není schopen emitent zajistit financováním bankovní institucí. Příliš vysoký objem je naopak nutné porovnat s vlastním kapitálem emitenta a zamyslet se nad tím, zda bude emitent dluhopisy schopen splatit. Investor by se měl samozřejmě zaměřit i na způsob určení výnosu. Pokud není výnos určen pevnou sazbou, ale výpočtem, investor by měl způsob výpočtu výnosu podrobit kritickému náhledu, zda je či není taková investice výhodná. Výši výnosu je pak třeba rovněž podrobit mírné kritice, zejména i s ohledem na zjištění finanční situace emitenta a odpovědět si na otázku, zda může být emitent objektivně schopen takovou výši výnosu vůbec splnit.

Finanční situaci a obchodní plány emitenta je dobré kontrolovat i v průběhu emise a v případě zjištění problémů či prodlení se splacením výnosu či dluhopisu jednat rychle. S vymáháním se vyplatí neotálet a je lepší situaci řešit v souladu s emisními podmínkami a platnou právní úpravou dříve, než se emitent dostane do platební neschopnosti (insolvence).

V případě, kdy je již zahájeno insolvenční řízení, je možné své pohledávky vymáhat pouze formou přihlášení se do probíhajícího insolvenčního řízení. U toho je třeba dodržet přísné lhůty k přihlášení a formu přihlášky. Přihlášky se uplatňují u příslušného soudu a s jejich podáním není spojen žádný poplatek. Tyto přihlášky podléhají přezkumu insolvenčního správce, je tedy dobré nepodcenit detailní vyplnění přihlášky a přiložení relevantních příloh (zejména dluhopisu). Pokud má emitent majetek vyšší hodnoty, zejména nemovité věci, je dobré sledovat průběh insolvenčního řízení a případně se stát členem věřitelského výboru, který zastupuje zájmy všech věřitelů a je oprávněn ukládat insolvenčnímu správci pokyny, jak by měl v insolvenčním řízení vystupovat. Je tak možné alespoň částečně ovlivnit průběh insolvenčního řízení a možné uspokojení pohledávky.

Pokud vyvstanou v průběhu okolnosti, které ukazují, že se jednalo o podvodné jednání emitenta je možné podat trestní oznámení a nechat prošetřit situaci Policií ČR.