Jsou alternativní fondy podle § 15 ZISIF v ohrožení?
26.1.2023 Tým Money Advocate z.s
Česká národní banka na začátku ledna tohoto roku vydala „Upozornění na časté nedostatky při výkonu činnosti“, ze kterého plynou nejčastější nedostatky, které Česká národní banka zaznamenala na základě šetření týkající se dodržování zákonných povinností osob provádějících správu srovnatelnou s obhospodařováním podle § 15 zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a fondech („ZISIF“).
Správce podle § 15 ZISIF (také tzv. alternativní fond) vznikl za účelem správy majetku menších a uzavřených skupin osob. Zákonná regulace tedy umožňuje vznik těchto tzv. minifondů, které na základě investiční strategie kolektivně spravují majetek investorů. Správce podle § 15 ZISIF může nicméně spravovat majetek maximálně 20 osob nebo tzv. kvalifikovaných investorů. Kvalifikovaným investorem je pak osoba, která má dostatečné zkušenosti a znalosti v oblasti investic, potvrdí, že si je vědoma rizika spojeného s daným typem investice, a zároveň investuje určitý finanční obnos (ekvivalent 125.000 EUR). Správce podle § 15 ZISIF je oprávněn limit u kvalifikovaného investora snížit, a to zajištěním provedení tzv. testu vhodnosti. Jeho provedení je možné zajistit pouze prostřednictvím licencovaného obchodníka s cennými papíry nebo investiční společností. Subjekt provádějící test vhodnosti pak může test provést pouze v souvislosti s poskytnutím investiční služby.
Na alternativní fond dle § 15 ZISIF nejsou kladeny zákonem žádná přísná pravidla, minimální velikost fondu ani minimální investice nejsou nijak stanoveny. Náklady na založení a průběžné náklady jsou rovněž v porovnáním např. s fondem kvalifikovaných investorů nižší, z tohoto důvodu zájem o alternativní fondy vzrůstá. ZISIF ukládá správci dle § 15 povinnost registrace a povinnost pravidelného reportingu České národní bance. Česká národní banka nicméně nijak neověřuje správnost údajů zaslaných pro registraci ve veřejném seznamu. Stejně tak samotná činnost správce či jeho investiční strategie nepodléhá žádnému schválení ani většímu přezkumu ze strany České národní banky. Data poskytnutá správcem v rámci pravidelného reportingu Česká národní banka zpracovává pouze za účelem formálního posouzení, zda se objem spravovaného majetku neblíží hodnotě, která by vyžadovala získání licence k obhospodařování investičních fondů podle ZISIF (100 milionů eur či 500 milionů eur za určitých podmínek).
Správce dle § 15 ZISIF tak sice podléhají povinné registraci České národní banky, ale nikoliv jejímu dohledu. Tento typ správce je tedy oprávněn fungovat zcela bez licence České národní banky či jiného obdobného povolení a jeho činnost v oblasti správy cizího majetku není Českou národní bankou nijak dohlížena ani dozorována. Každý potenciální investor by tedy měl mít na paměti, že z důvodu absence jakéhokoliv dohledu a minimálních povinností, které jsou na správce kladeny, se může jednat o rizikovější investici.
Někteří správci podle § 15 ZISIF se za účelem zvýšení své věrohodnosti snaží odkazovat na povinnou registraci u České národní banky či zasílání pravidelných reportingů. Česká národní banka tak ve svém prohlášení upozorňuje, že správce § 15 ZISIF není oprávněn uvádět údaj o tom, že podléhá dohledu České národní banky, a to ani ve formě jiných údajů, které by vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž je údaj zveřejněn či jinak komunikován, mohly vést k závěru, že Česká národní banka nad daným subjekt dohled vykonává. Správce dle § 15 ZISIF je současně povinen na všech objednávkách, obchodních dopisech, fakturách, smlouvách a také internetových stránkách uvádět údaj, že dohledu České národní banky nepodléhá, a to na viditelném místě a bez jakýchkoliv doprovodných informací. Správce dle § 15 ZISIF nebo osoba, která investice do takového fondu nabízí, by měla navíc na skutečnosti, že správce nepodléhá dohledu České národní banky, při nabízení investic potenciální investory vždy explicitně upozornit, aby investor nemohl mylně předpokládat opak.
Správce dle § 15 ZISIF dále není oprávněn používat označení „investiční fond“ a „investiční společnost“ v případě, že nesplňuje podmínky pro užití těchto označení. V opačném případě by opět docházelo ke klamání investorů.
Česká národní banka se dále vyjádřila k tomu, že správce podle § 15 ZISIF není oprávněn nabízet investice prostřednictvím jeho webových stránek v případě, že zde není jasně uvedeno, že nabídka je určena pouze kvalifikovaným investorům. Toto plyne z povinnosti správce dle § 15 ZISIF nenabízet nebo neposkytovat služby související se správou majetku více jak skupině o 20 osobách, kteří nejsou kvalifikovanými investory. Takové služby pak nelze veřejnosti nabízet ani prostřednictvím webových stránek, aniž by byla tato nabídka omezena právě na kvalifikované investory. Pokud Česká národní banka identifikuje veřejné nabízení při incidenční kontrole, může správci udělit finanční sankci nebo může přistoupit k výmazu ze seznamu správců. K odhalení pochybení dochází ale spíše ojediněle, proto se v odborných kruzích vedou diskuze o zpřísnění úpravy týkající se správců dle § 15 ZISIF.
Česká národní banka dále potvrdila povinnost vypracovat a předložit investorům sdělení klíčových informací (tzv. Key Information Document neboli „KID“) vyplývající z nařízení EU 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014, o sdělení klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou („nařízení PRIIPs“). Tato povinnost se týká i většiny správců dle § 15 ZISIF. Podle nařízení PRIIPs je správce, resp. dle terminologie nařízení PRIIPs tvůrce produktů, mezi jejichž investory patří retailoví investoři, povinen vypracovat a předložit klientům (retailovým investorům) před uzavřením smlouvy tzv. KID. Definice retailových investorů je pak obsažena přímo v nařízení PRIIPs a zjednodušeně řečeno se tím rozumí takový zákazník, který není profesionálním zákazníkem (viz § 2a a násl. zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu). Definice se zde mírně prolínají, a i kvalifikovaný investor tedy může být retailovým investorem ve smyslu nařízení PRIIPs (pakliže není profesionálním zákazníkem).
Správce je tedy povinen KID vypracovat, uveřejnit jej pro každý produkt s investiční složkou, a to předtím, než se produkt začne retailovým investorům nabízet, a při poskytování poradenství či prodeji produktu s investiční složkou KID poskytnout retailovým investorům v dostatečném předstihu před tím, než bude uzavřena smlouva o investici nebo se jakákoliv nabídka stane závaznou. Zároveň je také tvůrce produktu povinen zveřejnit KID na svých internetových stránkách. Obsahem by mělo být především sdělení klíčových informací jako typové vymezení investora, pro kterého je daný produkt určen, rizikový a výnosový profil produktu, náklady produktu a informace o kontaktech, na které lze směrovat stížnosti investorů. Správce podle § 15 ZISIF jako tvůrce produktu musí informace obsažené v KID pravidelně kontrolovat (provádět revize alespoň jednou za 12 měsíců), a pokud z této kontroly vyplyne potřeba změny, KID správce upraví a neprodleně zpřístupní upravenou verzi.
Česká národní banka v této souvislosti upozorňuje, že v případě nevypracování KID musí být správce podle § 15 ZISIF schopen věrohodně prokázat, že k nabízení retailovým investorům nedošlo a nedochází. Pokud správce naopak poskytuje produkty výhradně profesionálním zákazníkům, je třeba zaslat České národní bance přehled těchto produktů.
Česká národní banka se snaží dlouhodobě upozorňovat na nedostatky při správě majetku dle § 15 ZISIF, a to s ohledem na přibývající kauzy podvodného jednání těchto správců. Z tohoto důvodu ve svém upozornění správcům upřesnila pravidla tak, aby si investoři při správě majetku byli vědomi toho, že správu provádí subjekt bez jakékoliv regulace a může se tedy jednat o subjekt se zvýšeným rizikem. Zároveň Česká národní banka apeluje na správce, aby dodržovali při správě majetku dle § 15 ZISIF základní pravidla uvedená v tomto článku.